$ cat /dev/abc
Marcela odchází z makrobiotického mejdanu, žaludek plný bršlice a pastyňáku.
Divná tíseň ji padá na srdce i střeva. V tom zahlédne hejno koček, kroužících nad střechami města.
"Vždyt já ho miluji!" Uvědomí si náhle prozřelá! Nedbaje že jsou tři ráno
(on je miláček stejně zhulenej to neva) běží, letí za svým Amigou!
Pozdě. Zapoměl nakrmit ráno kočky a ty se nakrmily Amigou. Ohryzané umírající tělo
se shoulí do klína Marcele a poslední vyznání lásky je i posledními slovy kočkomila.
Marcela se pak rozhodne opustit světský ruch a zbytek života stráví
v útulku pro kočky (tedy jako pracovnice, ne kočka).
--Dag